Strach a zprávy, které nikdo nechtěl číst

[Instrumental Intro] [Verse 1] My všichni tiše zíráme a tajíme při čtení dech, (Dech!) když ozvěna těch tichých zpráv navždy rezonuje v prázdných zdech. Dagmar Patrasová do noci rozesílá velmi vážné vzkazy, jak moc se doma o samotě trápí, až nás u displejů mrazí. Příjemcem těžkých stížností prý stává se na druhém konci Josef Rychtář, tenhle docela malý fakt nám otevírá hodně krutý a tmavý scénář. Z počátečního nevinného splínu už pro okolí roste tichá krize, probíhají nám před očima zlé a nenáviděné budoucí vize. (Těžké vize!) [Pre-Chorus] Felix Slováček ve své honosné vile rukou hrubě ukazuje, stárnoucí umělkyni podle slov bez pocitu lítosti buzeruje. Asi zapomněl a udělal teď ze své milé ženu podřízenou, my zdálky marně voláme na kdysi silnou jiskru tak sraženou. (Sraženou!) [Chorus] Okolí se obává, že schyluje se po nocích k obří tragédii, když zdeptaná Dagmar pod tlakem vedle manžela už doma úpí. Nechceme přihlížet a v novinách číst znovu o zlomené apatii, jak tehdy s Ivetou Bartošovou, nad níž se navždy stíny temně kupí! [Breakdown] [Verse 2] Ze začátku to opravdu padalo do kategorie na běžný zvyk, na který večer zkrátka do uší s jistotou dopadne jeden tlumený vzlyk. Jenže další den i víkend a nová vlna odeslaných slov nám odhalila stesky, že pobyt po boku toho člověka už dávno neskýtá žádný prostor hezký. Každá ta zoufalá odeslaná věta potají kreslí odstrašující rodinné scény, (Scény!) bez většího zdržení prostupují ven na svobodu přes všechny tlusté stěny. Od zvědavých svědků a známých už neviditelně letí po páteřích strach, my prosíme bohy, ať na dlažbě po hvězdě nezbyde dým, popel a chladný prach. [Chorus] Okolí se obává, že schyluje se po nocích k obří tragédii, když zdeptaná Dagmar pod tlakem vedle manžela už doma úpí. Nechceme přihlížet a v novinách číst znovu o zlomené apatii, jak tehdy s Ivetou Bartošovou, nad níž se navždy stíny temně kupí! (Zase znovu!) [Verse 3] Opatrný Josef pročetl to volání a raději jedná bez velkého spěchu, snaží se vybrat hodně obezřetná slova na nějakou docela drobnou útěchu. Nechce do cizího divného manželství vůbec rýpat a radit po hlasech do tmy, (Do tmy!) on moc dobře z minulosti vzpomíná na svoje beznadějné rozpadlé a hrubé dny. Zkoušená dáma slibuje do kláves, že manžela na tom místě nějak asi snese, její divák i tajný pozorovatel se ale předem u obrazovky celkově hrozně třese. Kolektivně do jednoho potichu jen padáme za ni z výšky v temnou prázdnotu, zatímco obě zlatá známá jména jedou ze schodů v emocích prudce dolů k bankrotu. [Chorus] Okolí se obává, že schyluje se po nocích k obří tragédii, když zdeptaná Dagmar pod tlakem vedle manžela už doma úpí. Nechceme přihlížet a v novinách číst znovu o zlomené apatii, jak tehdy s Ivetou Bartošovou, nad níž se navždy stíny temně kupí! [Outro (Instrumental)]