Místo předpovědi počasí foukám do policejní trubičky

[Instrumental Intro] [Verse 1] Hlásím všem studenou frontu a čerstvý jarní vítr, z obrazovek běžím cvičit a vypotit svůj litr. (Pojď!) Zvedám ty činky a tváře mi vážně prudce hoří, celá má pozornost do fitness světa tvrdě noří. Za volant naskočím, s nohou na plynu vždy spěchám, pravidla provozu za zády raději hned nechám. Koukám se do zrcátka, majáky modře temně svítí, pánové s plácačkou mě do své ranní sítě chytí. [Chorus] Mám tváře do ruda, strkají mi trubičku, prej že si po ránu, otevírám lahvičku. (Nikdy!) Dvakrát do roka tahle pitomost s nimi běží, že je to od cvičení, chápe orgán vážně stěží. [Instrumental Break] [Verse 2] Stažené okýnko, pátrají po mém ranním dechu, jsem barvy rajčete z dřepů a svýho velkýho spěchu. Mladý pán ve službě zvedá svý přísný levý obočí, s podezřením se kolem mých dveří velmi dlouze točí. Šestačtyřicet mi je a on mě z těžké opice viní, svými otázkami ze mě snadno sprostou lhářku činí. (Cože?!) Místo slov o slunci řeším tu svoje kapky potu, strážníkům zdarma teď diktuji tělesnou teplotu. [Chorus] Mám tváře do ruda, strkají mi trubičku, prej že si po ránu, otevírám lahvičku. (Ale fuj!) Dvakrát do roka tahle pitomost s nimi běží, že je to od cvičení, chápe orgán vážně stěží. [Drop] [Verse 3] V televizi věštím deště a varuji před suchem, černá mračna denně krotím čistě silným duchem. (Jasně!) A tak tu funím do policejní tmavé mašiny, čísla hned ukážou, že nejsem vůbec plná viny. Jsem Dagmar Honsová, mám zkrátka jen rychlou povahu, po každém dýchání lovím zpět ztracenou odvahu. Od zítřka natřu si pořádnou vrstvu pudru na tváře, jak padnu do pasti, oslepí je má bílá záře! [Chorus] Mám tváře do ruda, strkají mi trubičku, prej že si po ránu, otevírám lahvičku. (Smůla!) Dvakrát do roka tahle pitomost s nimi běží, že je to od cvičení, chápe orgán vážně stěží. [Outro (Instrumental)]