Slavný otec pláče nad pravdou, která přišla pozdě

[Hook] Zlatý saxofon hrál, jenže doma ticho bylo, až po dlouhém roce se to celé odhalilo. [Instrumental Intro] [Intro] Křest nové knihy a lesk noční Prahy, teď na stůl padají utajené snahy. [Verse 1] Pan Felix Slováček na pódiích zářil, a Luboš Procházka s ním tuhle knihu vařil. On lítal po světě a do rozhlasu chodil, tím pádem nevěděl, co osud doma zplodil. Že Anička se trápí, smutkem tiše sténá, pro něj to tehdy byla nepodstatná scéna. Dál spokojeně foukal svoje slavné noty, a nevšiml si vůbec její prázdnoty. [Chorus] A tak slavný otec roní slzy krokodýlí, když po letech si čte o dcery těžké chvíli. Před tátou léčbu a psycholožku skryla, s mámou Dádou v tajnosti své velké smutky žila. [Post-Chorus] (Utajený smutek!) Všechno je teď v knize! (Opožděná krize!) [Verse 2] Dnes na křtu novinky si otírá svá víčka, jak bojovala s hlavou jeho vlastní Anička. Byla prý baculatá, cítila se bídně, zatímco mistr světa vyhrával si klidně. On neviděl ten stres a neviděl ty stavy, teď s novinářem staví do té pózy slávy. To Dáda věděla, co doma tajně roste, pro Felixe to bylo zkrátka moc neprosté. [Chorus] A tak slavný otec roní slzy krokodýlí, když po letech si čte o dcery těžké chvíli. Před tátou léčbu a psycholožku skryla, s mámou Dádou v tajnosti své velké smutky žila. [Instrumental Break] [Verse 3] A po smrti se náhle píšou velká slova, pan muzikant to líčí světu zas a znova. Že prošvihl ty roky, to ho hrozně mrzí, však vydavatel knihy nad obratem slzí. Dnes osmdesát dva let má zarmoucený táta, za jeho slepotu tu zbyla hrozná ztráta. Už nevrátí ten čas a svoji slavnou šňůru, teď s knihou v ruce prožívá svou pozdní noční můru. [Chorus] A tak slavný otec roní slzy krokodýlí, když po letech si čte o dcery těžké chvíli. Před tátou léčbu a psycholožku skryla, s mámou Dádou v tajnosti své velké smutky žila. [Outro (Instrumental)]