Tajný ctitel legendy se teď strašně bojí vdovce

[Instrumental Intro] [Intro] [Spoken Word] Telefon zvoní, zvedám to, je duben dvacet dvacet šest. Z novin na mě křičí další naprosto šílená zvěst! [Verse 1] Ráno čtu ten divný článek, zůstávám stát zmatený, hluboké city vytahuje zpěvák Marek Ztracený. (Marek!) Tvrdí, že ho Zagorová neskutečně vábila, jeho smutnou českou duši na maximum pobláznila. Spojovala je prý práce a to křehké souznění, bulvár hnedka všude píše o ohromném poblouznění. (Láska!) Kdyby byla o dost mladší, získal by si její dlaň, neváhal by vůbec chvíli, zaplatil by krutou daň. [Verse 2] Lidé čtou ten smutný článek, popíjejí ranní kávu, Marek prodal všem novinám hodně nečekanou zprávu. (Šok!) Chtěl by tu sedmdesát pět let starou hvězdu svést, ukázat jí svoji sílu, všechny mraky z nebe snést. Jenže cítí hrozný respekt, svůj krok trochu proklíná, když na naštvaného vdovce teď s obavami vzpomíná. V duchu doufá, že mu Štefan neodtrhne hlavu z těla, takhle mluvit o jeho paní byla vážně hloupá střela. (Prásk!) [Breakdown] [Bridge] Co zní z toho papíru? Slova přímo na míru. Je to vášeň bez hranic, nechybí tam vůbec nic. (Nic!) Zesnulá je rázem terčem, Ztracený je hlavním hercem. Hraje snílka z románu, bojí se, že chytí ránu. (Au!) [Verse 3] Zítra přijde další drama, tahle zpráva odletí, sociální sítě spolknou velký příběh v dojetí. (Pláč!) Marek bude stát na stadiónech zase v přesile, jen se děsí, že ho Štefan seřeže dost zběsile. Tahle bulvární pohádka prostě zaplňuje čas, fanoušci si tenhle blud teď omílají zas a zas. A tak končí velké snění posmrtné té milosti, jenom ať mu naštvaný muž nezpřeláme kosti. (Křup!) [Outro (Instrumental)]