Starý soudruh Zjuganov slibuje zemi novou podzimní revoluci

[Intro] [Instrumental Intro] [Sarcastic] (Tak dobře poslouchejte!) [Verse 1] Gennadij Zjuganov ve Státní dumě zvedá svůj hlas, že první čtvrtletí byl jen úplně ztracený čas. Blogerka Viktorie Bonjová z Monaka se ptá, a vládní garnitura k ní hned velkou úctu má. Když ale komunisté hlásí, že už všechno zmírá, strana Jednotné Rusko k nim jen prázdnotou zírá. Prý klesáme na dno a všude roste hrozná bída, však Vladimir Putin na obrazovce všechno hlídá. [Chorus] A tak na podzim prý hrozí fatální krach a pád, jak v roce devatenáct set sedmnáct bylo zvykem. (Revoluce!) Gennadij říká, že lidé odmítnou dál už spát, zatřesou tvrdě s každým pyšným vládním úředníkem. [Verse 2] On z potíží neviní cara, nýbrž tu línou vládu, a centrální banku, co lidem nese velkou zradu. Prý dělají maximum, aby vůdce vždy podrželi, ale bez razantních změn by všichni rychle hlady mřeli. Hospodářská politika podle nich zcela padla, a obrovská ruská říše pod těžkým tlakem zchřadla. Gennadij varuje, že dřív než padne první sníh, odčiní běžní lidé pěstí každý vládní hřích. [Chorus] A tak na podzim prý hrozí fatální krach a pád, jak v roce devatenáct set sedmnáct bylo zvykem. (Revoluce!) Gennadij říká, že lidé odmítnou dál už spát, zatřesou tvrdě s každým pyšným vládním úředníkem. [Instrumental Solo] [High Energy] [Build Up] [Chorus] A tak na podzim prý hrozí fatální krach a pád, jak v roce devatenáct set sedmnáct bylo zvykem. (Revoluce!) Gennadij říká, že lidé odmítnou dál už spát, zatřesou tvrdě s každým pyšným vládním úředníkem. [Outro] [Drop] Do Moskvy táhnou stíny a rudá barva pálí, sami mocní v Kremlu tenhle oheň rozdmýchali. [Outro (Instrumental)] [Fade Out] [End]