Hrdina bez uniformy, který přepral silniční plameny

[Instrumental Intro] [Intro] Máme tu úterý a káva pálí v kelímku. Normální lidi jedou v koloně a prostě spí. [Verse 1] Major Dan Schwamberger prostě frčel do práce, u Nového Boru byl na silnici ráno klid. Neměl chuť na žádný nečekaný senzace, chtěl jenom dorazit a někde v teple svoji kávu pít. Najednou před ním bouračka jak ze špatnýho bijáku, dvě auta na hadry a všude roste hustej dým. Plameny olizujou všechny plechy na čumáku, lidi tam stojí a nikdo si neví rady s tím. [Verse 2] Dan neměl službu, seděl jenom v běžným svetru, zastavil na krajnici, vyrazil z auta hnedka vpřed. Plameny šlehaly snad do deseti metrů, zatímco zbytek světa bezmocně tam zíral jako led. Ten řidič zaklíněnej o svůj život smutně prosí, oheň mu polyká tu kostru auta přímo do očí. Dan chytne hasičák, co v kufru vždycky s sebou nosí, a jistou smrtku v klidu kolem prstu otočí. [Bridge] Někdo si za volantem jenom drbe bradu, a tupě nadává, že svět jde do háje. Major si na silnici nepotrpí na zradu, i když se v ranním stresu na hrdinu vůbec nehraje. Hasič roku dva tisíce dvacet pět je v klidu doma, Liberecký kraj teď jemu tleská krásně ve stoje. (Tleskáme!) Obyčejná jízda minula to těžký kóma, takhle se vyhrává u nás to ryzí lidství bez boje. [Breakdown] (Žádný strach, žádný řeči!) [Verse 3] Ten příběh od Boru se těžko z hlavy někdy smaže, zachráněný muž teď hodně dobře zná to jméno Dan. Každej den na silnici krutej osud něco káže, a každej hloupej ranní zmatek je vlastně strašnej klam. Schwamberger ukázal všem naprosto jasnou tvář, když tiše vyprávěl o dojetí z tý velký šance. Z průměrný bouračky teď pro něj svítí svatozář, (Yeah!) A život jasně vyhrál na konci toho tance. [Outro (Instrumental)]