Obyčejný slavný člověk v síti sprostých sraček

[Instrumental Intro] [Verse 1] Ve Varech se velký večer chystá, (Yeah!) na pódiu stojí Bára Basiková. Atmosféra je dnes celkem jistá, každý tón a píseň v lidech rezonuje znova. Vojta Dyk tam v davu věrně stojí, zpěvačka mu z výšky poděkuje ráda, cechovní té síly se dnes nikdo nebojí, umělecká parta drží pevně záda. [Pre-Chorus] Pak se ale v mysli slavné ženy zlomí klid, když si vzpomene na hnus, co v síti pluje. Proč má český národ v sobě tuhle touhu bít? Bára z pódia teď ostrou palbu zahajuje! [Chorus] To už nejsou žádné běžné hejty, nepomůžou ani dlouhé flejty. Je to humus, hnus a sprosté sračky, z displejů to teče bez omáčky. [Post-Chorus] Jak k tomu ten slavný člověk přijde, že mu někdo v komentářích spílá? Zase další vlna zloby vyjde, kde se schovala ta slušná síla? [Verse 2] Nikomu jsme přece nikdy neublížili, zpíváme vám pro radost a čisté chvíle. Aby lidi v hezkém světě chvilku prožili, každý umělec má v sobě velké cíle. Kdo nás nechce doma v klidu vůbec poslouchat, ten si přece může vypnout počítače, nemusí pak v diskusích tak strašně hlučně řvát, může jít na jiné, lepší zpěváky a hráče. [Chorus] To už nejsou žádné běžné hejty, nepomůžou ani dlouhé flejty. Je to humus, hnus a sprosté sračky, z displejů to teče bez omáčky. [Instrumental Break] [Verse 3] Bára stojí hrdě před tím lázeňským davem, vzkazuje všem haterům, že pravda zvítězí. Srdce má prý na místě a přející je stavem, na kritiky z internetu s hněvem nahlíží. Karlovarský večer zpátky do klidu se vrací, diváci jí tleskají a Vojta kývá, umělec prý kvůli slovům víru ztrácí, Bára ale z plných plic dál k lidem zpívá. [Chorus] To už nejsou žádné běžné hejty, nepomůžou ani dlouhé flejty. Je to humus, hnus a sprosté sračky, z displejů to teče bez omáčky. [Outro (Instrumental)]