Bolek Polívka bez drinku a marná sláva valašského krále

[Intro] Bolek Polívka by si dal rád před spaním panáka, v noblesním hotelu ho však cedule s večerkou naláká. [Instrumental Intro] [Verse 1] Karlovy Vary zrovna slaví velký filmový svátek, umělci v noci hledají svůj zasloužený klid. Bolek a jeho Marcela si chtěli zkrátit pátek, před spaním jeden šláftruňk do sklenice napustit. V hotelu Embassy jim dveře chladně zavřeli, pro lidi z ulice tam bar už dávno neplatí. Manželé unavení domů smutně kráčeli, že jim bez ubytování nikdo sklenku nevrátí. [Verse 2] Potkali známé tváře, co hned měly soucit v oku, Tatiana Dyková se diví nad tou krutostí. Vojta Dyk hledá řešení pro každého z kroků, Petr Lněnička kroutí hlavou plný starostí. Všichni hned litovali krále v jeho úzkosti, že slavný bard teď musí zůstat zcela bez pití. Valašský panovník má v srdci kopec trpkosti, v chladném hotelovém lobby už mu nerozsvítí. [Breakdown] [Bridge] Sedadlo v lobby baru svítí prázdnotou, ubytovaní hosté pijí s jistotou. Bolek se diví, jak ho mohli odmítnout, zakázali mu k drahé lahvi proniknout. Kde jsou ty časy, kdy byl všude vážený, teď je pro vrátného jen případ zavřený. Marcela tiše stojí, hlídá jeho krok, sucho v krku pálí jako těžký rok. [Verse 3] Na Moravě by se to jistě nikdy nestalo, tam by pro krále hned našli plný demižon. Západní Čechy studí, víno dokapalo, zhasnul i slavný filmový pavilón. Hvězdy se rozutekly tichou černou nocí, Bolek si postěžoval na ten přísný řád. Sláva je pomíjivá, člověk bez pomoci, s prázdnou skleničkou musí jít teď spát. [Outro (Instrumental)]