Z vily do krabice od bot

[Instrumental Build-up] [Intro] (Rychlé tempo, zvuk balicí pásky) Krabice se vrší až ke stropu, život se mění v další etapu. Jeden odešel, jiný dům se staví, bulvár se baví, ale kdo to zaplatí? [Verse 1] Lucie Vondráčková zase kufry balí, velké sály vily se jí náhle zmalí. Zdeněk Polívka už dávno zmizel v dáli, láska a nábytek se spolu na cestu dali. Zápasník je pryč a ticho v domě křičí, stěhování náladu i nehty spolehlivě ničí. Matyáš s Adamem jen koukaj na ten zmatek, jak máma zkouší zvládnout další zvrat a pátek. [Pre-Chorus] Proč mít deset pokojů pro tři lidi v tísni, když se štěstí nevejde do žádné písní. [Chorus] Jde se do menšího, metrů ubývá, nová vilka vedle se už ukrývá. Luxus se scvrkává (scvrkává), život se zadává (zadává). Větší klid v duši prý menší prostor dá, možná se v tom chaosu ten pravý smysl má. [Post-Chorus] Balíme, lepíme, přenášíme, vedle do baráku uháníme. [Verse 2] Je to vtipné drama, co osud zase spískal, sotva jeden domov svou novou barvu získal. Stěhuje se o dům dál, doslova jen kousek, na velká gesta si teď nechce nechat fousek. Auto vlastně nemá, tak k čemu garáž byla? Na pokoj pro hosty se rázem proměnila. Kreativní změny a malta místo klidu, hlavně ať to nemá tu opuštěnou bídu. [Pre-Chorus] Proč mít deset pokojů pro tři lidi v tísni, když se štěstí nevejde do žádné písní. [Chorus] Jde se do menšího, metrů ubývá, nová vilka vedle se už ukrývá. Luxus se scvrkává (scvrkává), život se zadává (zadává). Větší klid v duši prý menší prostor dá, možná se v tom chaosu ten pravý smysl má. [Verse 3] Je to trochu absurdní, ta rošáda zdí, když včerejší noviny o rozchodu sní. Polívka to oznámil, Lucka mlčí tiše, o rekonstrukci raději do deníčku píše. Konec je v nedohlednu, prach se všude víří, ale matka roku se s tím jedem nějak smíří. Hlavně že jsou kluci v teple a mají svůj kout, zbytek světa může klidně vodou poplynout. [Bridge] Je dům jenom schránka, nebo je to cíl? Kolik ještě bude těch stěhovacích chvil? Od hokejky k pěstím, od vily k domku, hledá se jen štěstí v tom životním zlomku. [Chorus] Jde se do menšího, metrů ubývá, nová vilka vedle se už ukrývá. Luxus se scvrkává (scvrkává), život se zadává (zadává). Větší klid v duši prý menší prostor dá, možná se v tom chaosu ten pravý smysl má. [Outro] Tak ať se bydlí hezky, v té menší krabici, snad už žádný zápasník nerozbije polici. (Míň je někdy víc... nebo ne?)