[Tón: Naléhavý, dystopický, kritický] Píseň analyzuje toxicitu sociálních sítí, závislost na dopaminu a falešnou realitu, kterou algoritmy vytvářejí. Volá po návratu k realitě.
[Instrumental Build-up]
[Intro]
Je tři ráno. Modré světlo ozařuje bledou tvář.
Nikdo nespí, všichni jsou připojení.
Ale nikdo tam vlastně není.
Jsme sami.
[Verse 1]
Další potáhnutí prstem po studeném skle,
hledáme dopamin v té nekonečné hře.
Mozek je vypnutý a oči jenom hltají,
ty cizí životy, co se nám jen zdají.
Všichni jsou šťastní a na pláži leží,
zatímco tobě čas mezi prsty běží.
Je to jen iluze a naleštěná bída,
nikdo už neví, co je pravda a co křída.
[Pre-Chorus]
Cítíš tu prázdnotu, co roste uvnitř tebe,
když koukáš do pekla a myslíš, že je nebe.
[Chorus]
Ten svět musí skončit, musí to zemřít,
přestaňme konečně té lži slepě věřit.
Není to sociální, je to jen média,
pro lidskou duši je to velká tragédie.
Odpoj se hned, než tě to pohltí,
dřív než tvé já v tom hluku se uškrtí.
[Post-Chorus]
Vypnout. Smazat.
Vypnout. Smazat.
Je to jen kód.
[Verse 2]
Algoritmus přesně ví, co tě dneska bolí,
sype ti do rány tuny mořské soli.
Jsi jenom produkt a řádek v databázi,
sledují každý krok, nic jim neschází.
Angažovanost a dosah jsou noví bohové,
modlíme se k nim v té době nulové.
Ztratili jsme schopnost se do očí dívat,
umíme jenom lajky tiše uctívat.
[Pre-Chorus]
Cítíš tu prázdnotu, co roste uvnitř tebe,
když koukáš do pekla a myslíš, že je nebe.
[Chorus]
Ten svět musí skončit, musí to zemřít,
přestaňme konečně té lži slepě věřit.
Není to sociální, je to jen média,
pro lidskou duši je to velká tragédie.
Odpoj se hned, než tě to pohltí,
dřív než tvé já v tom hluku se uškrtí.
[Verse 3]
Největší vtip je, že si myslíme, že žijem,
zatímco jedu z displeje pomalu pijem.
Influencer káže o svobodě ducha,
přitom mu z reklamy cinká v kapse suchá.
Je to jen divadlo pro prázdné hlediště,
z internetu stalo se toxické smetiště.
Vyměň tu obrazovku za skutečný svět,
než ztratíš úplně paměť i svou odpověď.
[Bridge]
Co by se stalo, kdyby se to vypnulo?
Kdyby to ticho najednou minulo?
Možná bychom zjistili, že jsme zas lidi,
co se za svou tvář bez filtru nestydí.
Už žádné srovnávání, už žádný stres,
jen čistý vzduch a žádný digitální děs.
[Chorus]
Ten svět musí skončit, musí to zemřít,
přestaňme konečně té lži slepě věřit.
Není to sociální, je to jen média,
pro lidskou duši je to velká tragédie.
Odpoj se hned, než tě to pohltí,
dřív než tvé já v tom hluku se uškrtí.
[Outro]
Zhasni ten displej.
Zvedni hlavu.
Podívej se ven.
Je konec.