Továrna na poslušnost

[Hook] Sedni si. Zavři pusu. Opiš to. Zapomeň to. [Instrumental Build-up] [Intro] Je rok dva tisíce dvacet pět. Venku lítají drony a umělá inteligence píše kódy. Ale my? My sedíme v dřevěných lavicích. A hrajeme si na Marii Terezii. Sleduj to. [Verse 1] Sedíme v lavicích jak v devatenáctým století, venku letí pokrok, tady křída vzduchem proletí. Marie Terezie tenhle model kdysi zavedla, aby každá ovce jenom poslušně si posedla. Chcou po tobě letopočty, bitvy a taky jména, ale finanční gramotnost, ta tu prostě nemá jména. Testy na paměť, co zítra z hlavy vygumuješ, hlavně že ten systém slepě, tupě následuješ. Učí tě být zaměstnanec, co se na nic neptá, kreativita je chyba, co se tady nepošeptá. Jsi jenom číslo v třídní knize, žádná identita, hlavně aby seděla ta jejich statistika. [Pre-Chorus] Nefunguje to, motor dávno zhas, všichni to vidí, ale ztrácí hlas. Biflování faktů bez kontextu, jako číst knihu bez textu. [Chorus] Továrna na lidi, co drží hubu a krok, stejný osnovy tu jedou už snad postý rok. Nechtějí lídry, co mají vlastní názor, jenom dělníky, co dají si velký pozor. (Škola života?) Ne, jenom ztracenej čas, kreativita zmizela a uvnitř ztichl hlas. Memorovat, napsat test a rychle zapomenout, nenechat se vlastním mozkem nikdy dobehnout. [Post-Chorus] Biflovat (biflovat) Zapomenout (zapomenout) Opakovat (opakovat) Zblbnout. [Verse 2] Mitochondrie je sice elektrárna buňky, ale v reálným životě si nenamažeš šunky. Když přijde exekuce nebo blbá hypotéka, vzoreček z chemie ti fakticky neudělá fleka. Šprtáme se blbosti, co A I zvládne hned, školství zamrzlo, zatímco se točí svět. Stres a nervy v kýblu, to je ten jejich cíl, abys v tomhle krysím závodě už neměl sil. Kdo se ptá proč, ten dostane poznámku, máš se jenom naučit tu předepsanou básničku. Daně, právo, psychika, to nikoho nezajímá, hlavně že víš, kde se těží jaká hlína. [Pre-Chorus] Nefunguje to, motor dávno zhas, všichni to vidí, ale ztrácí hlas. Biflování faktů bez kontextu, jako číst knihu bez textu. [Chorus] Továrna na lidi, co drží hubu a krok, stejný osnovy tu jedou už snad postý rok. Nechtějí lídry, co mají vlastní názor, jenom dělníky, co dají si velký pozor. (Škola života?) Ne, jenom ztracenej čas, kreativita zmizela a uvnitř ztichl hlas. Memorovat, napsat test a rychle zapomenout, nenechat se vlastním mozkem nikdy dobehnout. [Verse 3] Učitelka křičí, že bez ní budeš nula, přitom ona sama v tomhle systému už zatuhla. Známky jsou jen bič, co práská nad tvou hlavou, nejsi unikát, jsi jenom cihlou dravou. Svět se mění rychle, školy stojí na místě, připravujou na minulost, to víme už jistě. Zabíjí talenty a formujou jen klony, místo mozků chtějí slyšet jenom stejný tóny. Individuální přístup? To je jenom mýtus, všem nám dali stejný, toxický virus. Škola není vzdělání, je to jenom test, kolik toho sneseš, než zatneš pěst. [Bridge] K čemu mi je větný rozbor, když se bojím mluvit? K čemu jsou mi rovnice, když neumím nic zkusit? Systém, co nás drtí, mele jako mlýnek na maso, a my mu za to ještě tleskáme, no není to maso? Probbuďte se. Svět je jinde. [Chorus] Továrna na lidi, co drží hubu a krok, stejný osnovy tu jedou už snad postý rok. Nechtějí lídry, co mají vlastní názor, jenom dělníky, co dají si velký pozor. (Škola života?) Ne, jenom ztracenej čas, kreativita zmizela a uvnitř ztichl hlas. Memorovat, napsat test a rychle zapomenout, nenechat se vlastním mozkem nikdy dobehnout. [Outro] Zvoní. Můžeš jít domů. Ale zítra znova. A pozítří taky. Až do důchodu. Jestli se ho dožiješ. Konec hodiny.