Země vycházejícího faxu

[Instrumental Build-up] [Intro] Všude kolem bliká neon a nikde není koš, jsem jenom velký cizinec, co má v kapse pár drobných. Vlaky jezdí na vteřinu, ticho krájí vzduch, vítejte v jiném vesmíru, kde vládne jiný duch. [Verse 1] Stojím uprostřed křižovatky a dav se valí vpřed, organizovaný chaos, co má svůj vlastní střed. Nikdo do mě nevrazí, i když je tu milion těl, každý kouká do mobilu, jako by tam bydlel. Ulice jsou čisté, i když koše dávno zmizely, všichni třídí plasty, papír, to byste viděli. Jsem o hlavu větší než ten zbytek v černém saku, cítím se jak maják ztracený v ranním mraku. [Pre-Chorus] Ukloním se hluboko, tak jak to káže mrav, ale za tou maskou slušnosti je neproniknutelný stav. [Chorus] Je to země, kde roboti ti podají ruku, ale úřady stále věří ve zvuk faxového zvuku. Kde záchod hraje hudbu, abys nebyl slyšet, a v metru je tak ticho, že se bojíš dýchat. Vycházející slunce svítí na beton a sklo, všechno dává smysl, a zároveň je to peklo. [Post-Chorus] Irašaimase! Slyším to v každém krámě znova. Irašaimase! Jen naučená prázdná slova. [Verse 2] Vidím muže v oblecích, jak spí ve stoje za jízdy, unavení ze života, co má přísné otěže i uzdy. Říkají tomu inemuri, spánek, co je povolen, důkaz tvrdé práce, kterou je každý zavalen. Večerka je svatyně, co svítí celou noc, rýžové trojúhelníky mají nad námi moc. Koupíš tady košili, večeři i lístky na koncert, všechno funguje hned, to je ten japonský recept. [Pre-Chorus] Ukloním se hluboko, tak jak to káže mrav, ale za tou maskou slušnosti je neproniknutelný stav. [Chorus] Je to země, kde roboti ti podají ruku, ale úřady stále věří ve zvuk faxového zvuku. Kde záchod hraje hudbu, abys nebyl slyšet, a v metru je tak ticho, že se bojíš dýchat. Vycházející slunce svítí na beton a sklo, všechno dává smysl, a zároveň je to peklo. [Verse 3] Ovoce tu stojí tolik, co u nás ojeté auto, meloun v dárkovém balení, no kdo by nebral to. Automaty na rohu ti prodají teplou kávu, nebo taky polévku, když ztratíš v davu hlavu. Klíče se tu nenosí, všechno je na kódy, bezpečí je absolutní, žádné skryté podvody. Jenže když chceš pronajmout byt a nejsi místní, narazíš na pravidla, co tě v koutě tísní. [Bridge] Říkají tomu tatemae, ta tvář pro veřejnost, a honne je to uvnitř, skrytá skutečnost. Nikdy nevíš, co si myslí, úsměv je jen štít, v tomhle moři zdvořilosti se musíš naučit žít. Je to krásné vězení ze zvyků a tradic, kde cizinec je vítán, ale zůstane navíc. [Chorus] Je to země, kde roboti ti podají ruku, ale úřady stále věří ve zvuk faxového zvuku. Kde záchod hraje hudbu, abys nebyl slyšet, a v metru je tak ticho, že se bojíš dýchat. Vycházející slunce svítí na beton a sklo, všechno dává smysl, a zároveň je to peklo. [Outro] Tak si dávám rámen a koukám do zdi, dneska už vím, že tu vlak nejezdí pozdě. Jsem součástí stroje, co nikdy nezastaví, v zemi, kde se i automaty uctivě pozdraví. Arigato gozaimasu.