Píseň bořící mýtus o české konzervativní povaze. Vychází z tezí historika Víta Vlnase o tom, že naše dějiny jsou mnohem dravější, liberálnější a baroknější, než si sami v hospodách nalháváme.
[Instrumental Build-up]
[Intro]
(Těžké, pomalé údery bubnů, do toho smyčce)
Sedíme v koutě a tvrdíme, že chceme klid.
Že změna je nepřítel a stačí jenom pít.
Říkáme si konzervy, co chrání starý svět,
ale to je jenom maska, co nosíme už stovky let.
[Verse 1]
Přichází Vít Vlnas a strhává ty fáčoviny,
odebírá nám iluze a přepisuje dějiny.
To, čemu říkáš Temno, byla exploze a barvy,
krajina plná soch a ne ustrašené larvy.
My nejsme národ, co jen mlčí v kostelní lavici,
to nám jen nakukali národní buditelé v čepici.
Realita pod tím nánosem je totiž jiná,
naše krev není voda, a už vůbec ne líná.
[Pre-Chorus]
Podívej se do zrcadla, co tam vlastně vidíš?
Tu dynamickou sílu, za kterou se stydíš?
[Chorus]
Češi že jsou konzervy? To je vtip století!
My měníme kabáty, jak vítr zrovna proletí.
Nebyli jsme tiší, když stavěl se ten stát,
uměli jsme bořit a uměli se rvát.
Liberální kořeny nám rostou pod nohama,
ta naše pasivita, to je jenom fáma.
(Jenom fáma)
[Post-Chorus]
Nejsme, kdo jsme.
(Nejsme, kdo jsme)
Hrajem, co chcem.
(Hrajem, co chcem)
[Verse 2]
Devatenácté století, ten čas českého vzestupu,
tam se to lámalo v tom politickém přístupu.
Žádná stará pravice, co drží status quo,
chtěli jsme svobodu a křičeli jsme o sto šest.
Vlnas to vidí jasně, nejsme most na Východ,
to je jen romantický blud a slepý podchod.
Máme blíž k Bavorům, co pijou pivo z tupláků,
než k mýtům o slovanství a bratrství v oblaku.
[Pre-Chorus]
Podívej se do zrcadla, co tam vlastně vidíš?
Tu západní duši, za kterou se stydíš?
[Chorus]
Češi že jsou konzervy? To je vtip století!
My měníme kabáty, jak vítr zrovna proletí.
Nebyli jsme tiší, když stavěl se ten stát,
uměli jsme bořit a uměli se rvát.
Liberální kořeny nám rostou pod nohama,
ta naše pasivita, to je jenom fáma.
[Verse 3]
Je to ten největší paradox, co v hlavách máme,
že vlastní minulost vlastně vůbec nepoznáme.
Bojíme se baroka, té velkolepé show,
a přitom v každé vesnici ty sochy s námi jsou.
Nejsme žádní sedláci, co se bojí světa,
to o té konzervě je prostě lživá věta.
Jsme mistři adaptace, přežití a změn,
a konzervatismus je jenom špatný sen.
[Bridge]
Tak sundej tu masku ublížené oběti!
Historie nečeká, ta prostě odletí.
Vít Vlnas nám ukázal, kde leží pravý břeh,
že nejsme stojatou vodou, ale dravý běh.
[Chorus]
Češi že jsou konzervy? To je vtip století!
My měníme kabáty, jak vítr zrovna proletí.
Nebyli jsme tiší, když stavěl se ten stát,
uměli jsme bořit a uměli se rvát.
Liberální kořeny nám rostou pod nohama,
ta naše pasivita, to je jenom fáma.
(Jenom fáma)
[Outro]
Tak kdo vlastně jsi?
Sám sobě lžeš.
Barokní duše v moderním těle.
Konzerva je prázdná.
(Prázdná)