Neurotika v červeném křesle

[Instrumental Build-up] [Intro] V texaském studiu se čas pomalu vleče, kouř z doutníku stoupá a whisky tiše teče. Dva přátelé u stolu, mikrofony zapnuté, témata jsou ostrá a někdy i napnuté. [Verse 1] Whitney Cummings sedí, v očích ten svůj lesk, opustila Hollywood, ten falešný stesk. Už to není jen holka, co v klubu vtipy hází, mluví o tom, co jí v životě teď schází. Rogan jen přikyvuje, sluchátka na uších, hledají pravdu v těch mediálních buších. Od cancel culture až po dětský pláč, každý z nás je v životě jenom hráč. [Pre-Chorus] Svět venku hoří, lidi se hádají, ale tady se duše na stůl skládají. Smích střídá vážnost, tak to má být, zkoušejí pochopit, jak v tomhle žít. [Chorus] Je to terapie v přímém přenosu, útěk od reality, od všeho chaosu. Když se neurotika potká s klidem hory, vznikají z toho ty nejlepší story. Není to jen podcast, je to zpověď doby, lék na všechny naše moderní foby. [Post-Chorus] Bla bla bla, a pravda se točí, Joe se jí dívá přímo do očí. Bla bla bla, a smích léčí rány, otevírají spolu zakázané brány. [Verse 2] Řeší se traumata, matky a synové, staré rány z dětství, co jsou tak surové. Pak střih na hormony a jak tělo funguje, Whitney svou biologii vtipně popisuje. Že mít dítě je zázrak, ale taky šok, jak se jí změnil ten životní tok. Joe se ptá na zdraví, na saunu a led, chtějí znát odpověď a chtějí ji hned. [Pre-Chorus] Svět venku hoří, lidi se hádají, ale tady se duše na stůl skládají. Smích střídá vážnost, tak to má být, zkoušejí pochopit, jak v tomhle žít. [Chorus] Je to terapie v přímém přenosu, útěk od reality, od všeho chaosu. Když se neurotika potká s klidem hory, vznikají z toho ty nejlepší story. Není to jen podcast, je to zpověď doby, lék na všechny naše moderní foby. [Verse 3] A pak přijde moment, ta největší sranda, že vlastně jsme všichni jen zmatená banda. Roboti, umělá inteligence a strach, všechno se jednou promění v prach. Tak proč se tím trápit a dělat si vrásky, když život je komedie bez nápovědy a masky. Whitney se zasměje, Joe dá si lok, a svět se točí dál, rok co rok. [Bridge] Co je vlastně normální v dnešní době? Když každý si nese svůj stín v sobě. Je lepší se smát, než se doma hroutit, nenechat se systémem úplně zkroutit. [Chorus] Je to terapie v přímém přenosu, útěk od reality, od všeho chaosu. Když se neurotika potká s klidem hory, vznikají z toho ty nejlepší story. Není to jen podcast, je to zpověď doby, lék na všechny naše moderní foby. [Outro] Tři hodiny pryč a stále nemaj dost, zůstala jen upřímnost a žádná zlost. Možná jsme blázni, možná jen sníme, ale aspoň se u toho dobře bavíme.