Kouř a starý struny

[Hook] Jeden akord, jeden tah, dým co stoupá po stěnách. Není to show, je to boj, o duši v těle, co je stroj. [Instrumental Build-up] [Intro] Mlha v studiu, cigareta v koutku úst, sedí tam legenda, co zná jen slovo růst. Ne ten v grafech, co manažeři kreslí, ale ten v srdci, co pravdu tiše nese. John Mellencamp, hlas jako štěrk a prach, v očích má klid, dávno překonal strach. [Verse 1] Začalo to dávno, když svět byl ještě jiný, žádný autotune, jen pot a hustý stíny. Bojoval o jméno, nechtěl být Johnny Cougar, proti všem oblekům, co hráli falešný poker. Teď sedí u stolu a vzpomíná na ty časy, kdy hudba měla tvar a holky dlouhý vlasy. Říká, že písně nejsou jeho, že je jen chytá, když múza zaklepe a v hlavě se mu kmitá. Není to řemeslo, je to čistý, dravý proud, co nejde zastavit, co nejde obejmout. [Pre-Chorus] Svět se zrychlil, všechno je teď na prodej, ale on zůstal stát, poslední čaroděj. V ruce má štětec a na plátně svůj svět, kde není místo pro falešný internet. [Chorus] Maluje pravdu kouřem a starou kytarou, nechce být loutkou s tváří cizí, nestálou. Je to rebel, co se nikdy nenechal zlomit, starý svět v jeho očích začíná se honit. Není to byznys, je to syrová, čistá duše, co střílí slova rovnou ze své staré kuše. (Ze staré kuše) [Post-Chorus] Kouř, kouř, stoupá výš, co je pravda, to už víš. Barvy schnou, tóny zní, poslední z posledních. [Verse 2] Malování je pro něj jako tichá modlitba, když hudba řve a dav se venku zmítá. Hledá ten moment, kdy barva promluví, a všechny pochyby v hlavě utlumí. Vzpomíná na dětství, na maloměstský prach, na to, jak rebelství měl v krvi, ne jen v hrách. Dneska je průmysl jen továrna na hity, umělý úsměvy a prázdné, hluché byty. On kašle na trendy, na to, co frčí v síti, radši si zapálí a nechá oheň svítit. [Pre-Chorus] Svět se zrychlil, všechno je teď na prodej, ale on zůstal stát, poslední čaroděj. V ruce má štětec a na plátně svůj svět, kde není místo pro falešný internet. [Chorus] Maluje pravdu kouřem a starou kytarou, nechce být loutkou s tváří cizí, nestálou. Je to rebel, co se nikdy nenechal zlomit, starý svět v jeho očích začíná se honit. Není to byznys, je to syrová, čistá duše, co střílí slova rovnou ze své staré kuše. (Ze staré kuše) [Verse 3] Největší vtip je v tom, jak se všichni snaží, být slavní za pět minut, v té digitální ráži. John se jen směje, s cigárem v ruce dál, jako by tušil, že se blíží finále, bál. Že umění umírá pod tíhou algoritmů, že lidskost se ztrácí v tom strojovém rytmu. Ale dokud on dýchá a struny mají hlas, zastaví na chvíli ten neúprosný čas. Je to Jack a Diane, ale v novém, drsném hávu, co dává smysl tomu šílenému davu. [Bridge] Čas je neúprosný, ale jemu je to jedno, dokud má co říct, tak nenarazí na dno. Kouří jednu za druhou a směje se té frašce, co ostatní nazývají život v téhle těžké tašce. Není tu pro potlesk, není tu pro ceny, je tu pro momenty, co nejsou zkažený. [Chorus] Maluje pravdu kouřem a starou kytarou, nechce být loutkou s tváří cizí, nestálou. Je to rebel, co se nikdy nenechal zlomit, starý svět v jeho očích začíná se honit. Není to byznys, je to syrová, čistá duše, co střílí slova rovnou ze své staré kuše. (Ze staré kuše) [Outro] Dým se rozplývá... Obraz je hotový. Jen ticho a struny. John odchází tmou.