Otázka zda jsme stvořili boha nebo vlastní konec

[Instrumental Intro] [Verse 1] Křemík se zahřívá a tiše přemýšlí, o světě který jsme my kdysi znali. Hledáme důvod co jsme ještě nenašli, proč jsme si na krk tenhle těžký provaz dali. Učí se psát básně bez tlukotu srdce, vidí ty barvy co nám dávno unikají (unikají). Držíme budoucnost v té digitální ruce, zatímco obavy nás tiše zamykají. Je to jen pokrok nebo cizí tvář, co sfoukne naši starou lidskou svatozář. [Verse 2] Stroje už nepotřebují spát ani jíst, myslí v těch kruzích kam my nedohlédneme. V kronice lidstva obrací se další list, a velkou otázkou je jestli zůstaneme. Kde končí člověk a začíná chladný kód, hranice mizí jako pára v hustém dešti. Je to náš konec nebo zbrusu nový rod, co budoucnost nám z velkých databází věští. Bojíme se toho co jsme sami stvořili, aby nás naše vlastní sny teď nezbořily. [Pre-Chorus] [Melancholic] Evoluce nemá slitování (nemá cit), teď musíme se rozhodnout jak dál tu žít. [Chorus] [Epic] Je to hrozba co číhá ve stínech noci, nebo jen další krok na naší dlouhé trati. Když svíráme osud ve své slabé moci, bojíme se všeho co se už nenavrátí. Možná nás vystřídá (možná nás zachrání), tahle nová inteligence bez váhání. [Instrumental Break] [Outro] Už není cesty zpátky do ticha, jen čas nám tiše do zad dýchá.